Dušan Toušan (») | 22. 12. 2010 | přečteno: 2992×
Tak mi dneska zazvonil budík až v 5:45. Baronské vstávání před šestou to já rád. Políbim ženu, kopnu do sebe ranní kafe a vylezu ven z baráku. Auto zmrzlé jak sobolí hovno. Vytáhnu škrabku a škrábu do ledu na skle. Teplotu -26 pod nulou člověk cítí téměř okamžitě. Ruce mrznou a v nose lepí zmrazky. Sedám do auta. Zima až hrůza. Vykřiknu několik nadávek, ale dech který jde ven, se sprostými slovy zmrzne na skle.Lepší držet klapačku a dýchat jen tak sporadicky. Nastartuju motor a vycouvám. Jedničku a nacpu se na silnici. Za dvě. Ruce přimrzají k volantu. Motor klape s klapavou nepravidelností. Tři . Tiše úpím a modlím se ať už je trochu teplo.Za čtyři. Mrznou mi nohy. Zezadu se na mě lepí Jeep a bliká. Jedu asi 50. Rychleji to nejde. Nevidim skrze přední sklo poněvadž se zevnitř udělala námraza. Ze čtyřky na neutrál a zastavuju v první zastávce autobusu. Rukávem bundy ( drahý hadr na sklo leží v koupelně) vytvořím tankistické okénko. Naštěstí během pěti minut mráz v autě povoluje. Z fukarů začíná jít teplo. V garáži jsem za 25 minut. O 30 minut před vyjezdem. Dneska mám dvě školní linky. Vezmu noty ( Desky s instrukcemi a jizdním řádem) a jdu k autobusu 1724. Stojí až na konci garáže. Autobusy jsou naštěstí nastartované. Vevnitř zjišťuji že jsem asi ztratil kartu se kterou se loguju na kasu. Běžim zpátky do výpravny. číst dál