Advent po Norsku aneb sedmý kruh pekla
Tak jsem vyjel ve čtvrtek do práce hodinu před nástupem. Do práce to mám třiadvacet kilometrů a vyjíždím pro sichr hodinu před nástupem. Přijedu k Lillestrømu a přede mnou fronta jako prase. Tak že si zkrátím chvíli. Volám ženě, abych se jí pochlubil, jak je to tu pěkně zasranéJ. Dala pár neužitečných rad na téma trpělivost, a já se rozhodl, že objevím užitečnou zkratku. Tak jedu ulicí mezi domky a přijedu k ceduli se zákazem, který platí jen mezi 14 a 18 večerní což není jen tak náhodou. Zavírám oči, aby mě nikdo neviděl, a projedu ho. O pár minut později parkuju v garáži, a běžím do výpravny. Tam s dalšími kolegy čekám na služební automobil, kterým máme dojet na střídání do busterminálu. Auto se vrací s desetiminutovým zpožděním. Sedáme do auta a ženeme do Lillestrømu.
V Lillestrømu ani jeden autobus ale masa lidí. Vidí 4 modré uniformy a už se chodí ptát. Kde je ten autobus a kde onen. Bohužel neví, že my jsme na tom jako oni. Já mám mít odjezd v 16:54, ale autobus přijel až 17:20. Než se vystřídáme, je pryč dalších pár minut. Lidi mezitím nastupují a já je posílám pohybem ruky dozadu gratis, protože nemám čas ani náladu každému kontrolovat nebo prodávat lístek. Vyjedu na silnici a zjišťuji, že jsem doma zapomněl brusle. Ze všech těch kolon aut s lidmi dychtících po nákupu dárků a žrádla se ze silnic stala ledová kluziště. Do Osla jsem přijel o 35 minut pozdě. Rychle skočit na malou stranu a zpátky. Ze zpoždění jsem se dostávám, až v půl desáté večer. Bohudík že se že se na mě utrhl jen jeden pasažér, takže jsem si celý den zachoval chladnou mysl a úsměv na rtu. Naštěstí pátek už byl klidnější.
Dnes musím jít pracovat také. Ale sobota je pohodový den, i když bude víc lidí a všichni si vezmou pětistovkové bankovky. Včera všichni platili dvoustovkami. Už to chce nějaké důchodce. Mám málo padesátníků.
Příjemný víkend
Dušan Toušan