Dnes, bez pár dní osm měsíců, mě napadlo uveřejnit blog o životě v Norsku, kde se snažíme adaptovat na zdejší poměry společně s mou manželkou Aničkou. Do Norska jsem natrvalo přicestoval letos 14-tého dubence, a moje žena přicestovala v říjnu. Měl bych samozřejmě zmínit že tomu předcházel kurs Norštiny ve Slovenské Bratislavě ,který trval 3 měsíce. Bohužel po příletu a prvním kontaktu se zdejším obyvatelstvem, jsem zjistil že nerozumím norsky skoro nic. To se však naštěstí den ode dne zlepšuje. Dnes už se zpravidla domluvím v pohodě, by´t občas sem tam komunikace zaskřípe.
Pracuji zde jako řidič autobusu u Norské společnosti Unibuss as. v garáži Leiraveien ve které jsem zařazen a která je cca 25 km od Osla v městečku Lillestrøm. Jde o příměstskou dopravu s obsluhou kasy, takže co se týče výuky jazyka v terénu, musim mluvit s lidma po celý den. Jezdí se zde s třínápravovými 15metrovými Volvy, s 13metrovými Volvy a polskými Solarisy. Nechci zde rozepisovat technické specifikace ani pracovní poměry. K tomu zde vyčlenim vlastní koutek. Chtěl jsem jen velmi stručně pro úvod napsat jak jsem se do Norska dostal, co jsem pro to musel udělat, a co to zde obnáší.
Proto budu dále pokračovat dalšími články a nebudu tady nudit s úvodníkem do kterého by se stěží vešlo to, co bude obsahem celého blogu v dalších příspěvcích.
Dušan Toušan