Mrazivé ráno

Napsal Dušan Toušan (») 22. 12. 2010 v kategorii Život v Norsku, přečteno: 2993×

Tak mi dneska zazvonil budík až v 5:45. Baronské vstávání před šestou to já rád. Políbim ženu, kopnu do sebe ranní kafe a vylezu ven z baráku. Auto zmrzlé jak sobolí hovno. Vytáhnu škrabku a škrábu do ledu na skle. Teplotu -26 pod nulou člověk cítí téměř okamžitě. Ruce mrznou a v nose lepí zmrazky. Sedám do auta. Zima až hrůza. Vykřiknu několik nadávek, ale dech který jde ven, se sprostými slovy zmrzne na skle.Lepší držet klapačku a dýchat jen tak sporadicky. Nastartuju motor a vycouvám. Jedničku a nacpu se na silnici. Za dvě. Ruce přimrzají k volantu. Motor klape s klapavou nepravidelností. Tři . Tiše úpím a modlím se ať už je trochu teplo.Za čtyři. Mrznou mi nohy. Zezadu se na mě lepí Jeep a bliká. Jedu asi 50. Rychleji to nejde. Nevidim skrze přední sklo poněvadž se zevnitř udělala námraza. Ze čtyřky na neutrál a  zastavuju v první zastávce autobusu. Rukávem bundy ( drahý hadr na sklo leží v koupelně) vytvořím tankistické okénko. Naštěstí během pěti minut mráz v autě povoluje. Z fukarů začíná jít teplo. V garáži jsem za 25 minut. O 30 minut před vyjezdem. Dneska mám dvě školní linky. Vezmu noty ( Desky s instrukcemi a jizdním řádem) a jdu k autobusu 1724. Stojí až na konci garáže. Autobusy jsou naštěstí nastartované. Vevnitř zjišťuji že jsem asi ztratil kartu se kterou se loguju na kasu. Běžim zpátky do výpravny.

Trafik leder( dispečer ) mi po mé informaci že jsem ztratil svou kartu dává erární s tím že ji mám večer vrátit a zítra dostanu novou. Běžim zpátky do autobusu. Tam cestou šáhnu do náprsní kapsy a najdu hledanou kartu. Vracím se zpátky a vracim erární kartu. Opět zpátky do autobusu. Když už chci odjet přiběhne trafic leder že si mám sbalit věci a vzít si jinej autobus. Ten stojí opět na druhém konci. Na poslední chvíli vyjíždím na linku s novým vozem. Oba školní spoje jedu téměř prázdnej. Děti jaksi nejsou. Asi mají prázdniny. Ne že by mi to nějak vadilo. O to víc jsem vyděšenej, když na druhé školní lince co jedu nevezu nikoho, a když se vracím do garáže, tak zvoní vysílačka. Zvednu to, ale nikdo mi neodpovídá. Volám do garáže s otázkou proč mi volají, a dozvím se že šlo o omyl.

Půlku šichty mám za sebou.Teď už mě čeká jen odpoledne.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Jana z IP 2a00:1028:83ca:*** | 6.10.2015 09:15
Já zimu nesnáším, jediné, co mám ráda, jsou Vánoce. Pak bych ty sněhové vánice zrušila. Jsem zalezlá doma a čtu si na internetu www.lady.cz/


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel nula a pět